Venku vrcholí prázdniny. V kancelářích vládne okurková sezóna. Lidé tráví horké dny zevlováním. Leží u vody, v ruce drží telefon a bezcílně scrollují. Hledají zábavu. Jenže unavený mozek klid nenajde.

Z každého druhého videa na TikToku na něj totiž křičí obří nápis „POV“. Uživatel klikne. Obsah ale s žádným úhlem pohledu nesouvisí. Podobná klišé dnes zaplavují internet. Otravné triky tvůrců se šíří jako lavina. Proč mají autoři potřebu cpát do titulků nesmyslné zkratky? A jaké další trendy už prázdninové diváky vyloženě štvou?

Když se z filmařského pojmu stane prázdná fráze

Zkratka POV (Point of View / Úhel pohledu) původně vznikla pro označení záběrů, kdy divák sleduje scénu přímo očima hlavní postavy. Správně použité POV vás vtáhne do děje. Prožíváte ranní procházku Paříží nebo napínavou situaci ve škole z pohledu první osoby.

Dnes je ale všechno jinak. Zkratka zmutovala v parazitní slovo. Autoři běžně napíšou „POV: Jsi v kině“, ale video přitom ukazuje je samotné, jak sedí na sedačce a jedí popcorn. Divák tedy nesleduje situaci svýma očima, ale kouká na někoho jiného.

V HR a Employer Brandingu by tento nešvar vypadal takto: Na firemním profilu vyjde video s popiskem „POV: Když ti šéf schválí home office“, ale místo pohledu zaměstnance vidíte jen tancující personalistku u stolu.

Logika dostala facku, ale tvůrcům je to jedno. Proč to dělají?

1. Třísekundové pravidlo: Uživatelé scrollují rychlostí blesku. Zkratka „POV“ funguje pro mozek jako okamžitá stopka a signál: „Pozor, tady se hraje scénka, představ si sám sebe v této situaci.“
2. Algoritmický tlak: Výraz „POV“ patří k nejvyhledávanějším na platformách. Pokud ho autor nedá na začátek textu, algoritmus jeho video klidně pohřbí.

POV je však jen špičkou ledovce. Svět vertikálních videí dnes trpí hned několika dalšími syndromy, které testují trpělivost diváků.

Falešné sliby a natahování času

Snaha udržet diváka u obrazovky za každou cenu vedla k vytvoření takzvaného engagement baitu. Určitě to znáte: video s obřím nápisem „Počkej do konce“ nebo „Konec tě dostane“. V devíti z deseti případů se na konci nestane absolutně nic zajímavého.

V HR marketingu by tento nešvar vypadal takto: Náborové video láká na větu „Počkej do konce, abys viděl náš největší firemní benefit.“ A tou slibovanou bombou je nakonec jen běžný kávovar v kuchyňce.

Dalším nešvarem je kouskování banálních příběhů. Historku, kterou by šlo odvyprávět za čtyřicet sekund, tvůrci uměle natáhnou a uprostřed věty utnou s výzvou: „Sleduj mě pro Part 2“.

Příklad z náborové praxe: Tvůrci rozkouskují kariérní příběh zaměstnance a video utnou v nejlepším: „Sleduj náš profil pro Part 2, kde prozradíme, jak dopadl pohovor tohoto kandidáta.“ Cíl je jediný: nahnat lidi na profil a uměle zdvojnásobit počet zobrazení, i když to uživatele spíše frustruje.

Paraziti bez hlasu a roboti bez emocí

Kreativita dostává na zadek i v oblasti formátů. Symbolem lenosti se stala „mrtvá“ reakční videa. Polovinu obrazovky zabírá cizí originální obsah a druhou polovinu tvář „tvůrce“, který za celé video neřekne ani slovo. Jen kývá hlavou, občas ukáže prstem nahoru nebo předstírá záchvat smíchu nad cizím vtipem.

Pokud autor náhodou mluvit chce, ale stydí se, často za sebe nechá mluvit monotónní AI syntezátor. Uměle veselý robotický hlas předčítá text z obrazovky, což spolehlivě zabíjí jakoukoliv autentičnost.

Příklad z firemního prostředí: Robotický AI hlas předčítá text o tom, jak je firemní kultura lidská a přátelská. Působí to naprosto nepatřičně. A aby toho nebylo málo, pod jakýkoliv text se dnes vkládají ukradené vizuály, nejčastěji záběry z mobilních her, které s tématem vůbec nesouvisí, ale mají zaměstnat vaše oči.

Schválně dělané chyby jako past na komentáře

Zoufalství tvůrců z nízkých dosahů skvěle ilustruje trend předstíraných gramatických chyb. Autor schválně napíše do titulku hrubku, která bije do očí. Proč? Protože ví, že v komentářích okamžitě přistanou stovky zpráv od lidí, kteří ho budou chtít škodolibě poučit a opravit.

V HR by tento nešvar vypadal takto: Do náborového příspěvku tvůrci schválně propašují text „Hledáme kolegu, který miluje výzvy a mY milujeme jeho“. Pro algoritmus je komentář jako komentář, video díky vlně opravujících reakcí vyhodnotí jako extrémně úspěšné a pošle ho dalším lidem. Že tím firma riskuje svou reputaci seriózního zaměstnavatele, je v honbě za čísly vedlejší.

Sociální sítě se ocitly v pasti. Tvůrci raději ohýbají logiku, dělají ze sebe hlupáky a používají otravná klišé, než aby riskovali, že jejich video zapadne. Otázkou zůstává, jak dlouho to bude diváky ještě bavit, než nad unifikovaným a toxickým obsahem definitivně zlomí hůl.

Past algoritmu, nebo věrnost vlastní značce?

Každý tvůrce, personalista i marketér dnes stojí na rozcestí. Podlehnete levným trendům, přepíšete titulky podle aktuálního algoritmického klišé a získáte sice rychlá zobrazení, ale za cenu ztráty tváře? Nebo vsadíte na dlouhodobou hru, zůstanete sami sebou a zachováte věrnost osobitému stylu své značky?

Slepé kopírování unifikovaných formátů možná na chvíli oklame robota, ale u lidí, ať už jde o prázdninové zevlouny, nebo potenciální kandidáty, vyhrává skutečná lidskost a obsah, který si na nic nehraje. Volba je na vás.

Za nás jednoznačně vítězí autentická komunikace.